Představte si úchvatné, nedotčené a liduprázdné stezky stoupající od vodní hladiny na vysoké útesy. Připomíná vám to většinu našich předchozích cest? Nám také, protože přesně tohle prostředí zbožňujeme. Proto jsme si jako další destinaci zvolili Portugalsko. Věděli jsme, že je to země s parádní přírodou, ale realita byla ještě mnohem lepší. Portugalsko je totiž jako vánoční dárek, o kterém jste tušili, že ho dostanete, ale nakonec jste z něj stejně překvapeni. S Portugalskem navíc nemusíte čekat na Vánoce, ale můžete si ho užít po celý rok. Stezky na jihozápadním pobřeží jsou schůdné 365 dní v roce, nejpříjemnější jsou však v průběhu jarních měsíců, kdy teploty stoupají k ideálním 25°C. Přestože krása jihozápadu Portugalska byla objevena již dávno, tak až v posledních letech došlo k propojení jednotlivých turistických tras do uceleného celku, který dostal název Rota Vicentina. Rota je sice i vojenský útvar, ale v portugalštině to znamená cesta, a cesta je to zcela mírumilovná. A právě na Rotu Vicentinu jsme se vydali v prvních dnech naší cesty po Portugalsku.

Rota Vicentina je 350 kilometrů dlouhá značená stezka vedoucí podél pobřeží Atlantského oceánu. Celá trasa je rozdělena na dvě víceméně souběžné či překrývající se stezky s názvy Fishermen’s Trail a Historical Way. Obě stezky vedou tím nejlepším z regionů Alentejo a Algarve, regionů, které jsou jako stvořené k výletům. Ať už se rozhodnete pro jednu či druhou variantu, tak naplno využijete své outdoorové vybavení. Historická stezka je více ve vnitrozemí a provede vás několika portugalskými stoletími. Kopíruje stopy dávných poutníků, cestovatelů i místních a objevíte díky ní nejen místní bohatou přírodu a historii, ale i portugalský venkov plný kostelů i hradů a hlavně zářivě bílých domečků. My jsme se však chtěli ještě více vyhnout civilizaci, proto jsme zvolili Fishermen’s Trail. Celá trasa je náročnější, vede na dohled oceánu nebo přímo po vysokých útesech a my jsme byli naprosto okouzleni její krásou. Většina trailu prochází skrz unikátní přírodní rezervaci Parque Natural do Sudoeste Alentejano e Costa Vicentina.  Díky tomu patří pobřeží na trase mezi nejvíce zachované v Evropě a ve spojení se skutečností, že je stezka zatím relativně málo navštěvována, jsme si připadali jako bychom byli jediní na celém světě. Stezky jsou rozděleny do přibližně 20-ti kilometrových úseků, které vždy začínají a končí v místech, kde lze najít ubytování po denním výletu. My jsme na celé jihozápadní pobřeží měli jen tři dny, proto jsme zvolili denní treky v různých částech „rybářské“ části Roty Vicentiny. Začali jsme na jejím severním cípu u města Porto Covo. Hned za ním začíná naprosto panenské pobřeží, které vás může doprovodit až na 180 kilometrů vzdálený mys Cabo de São Vicente. Přestože celá trasa jistě nabízí spoustu dalších překrásných míst, tak v severní části stezky mezi naše favority patří úseky kolem ostrůvku Ilha do Pessegueiro nebo z Almograve do kouzelné vesničky na útesech Zambujeira do Mar.

U Odeceixe se pak "rybářská" i "historická" trasa spojují a k pobřeží se dá dostat již jen prostřednictvím několika samostatných okruhů, které lze využít k jednodenním výletům. Z těchto okruhů jsme vybrali ten v okolí Carrapateira. Tamní okrové útesy jsme si načasovali na jedinečný západ slunce, díky kterému pobřeží získá takovou paletu barev, že jsme jich tolik neviděli ani při výběru odstínu dlaždiček do koupelny.

Vyzyvatelům stezky se od organizací spravujících trasu dostává tak propracované informační podpory, že můžete každý den na Rotě Vicentiny naplánovat do posledního detailu. Den pak lze  ve stanu nebo i v malebných a levných hotelech. Kromě spaní ve stanu jsme si i my za odměnu na poslední noc na stezce vybrali mezi cestovateli oblíbený hotel Mira Sagres ve vesničce Vila Do Bospo. Každé ráno odtud vyráží pár postav s expedičními batohy a úsměvem na tváři. Odtud už je to totiž na "konec světa" jen pár desítek kilometrů. Koncem světa se nazývá nejjihozápadnější cíp Evropy, mys Cabo São Vicente. Stometrové útesy tu ošlehává svěží oceánský vichr a místo má nepopsatelnou atmosféru. Vypadá to zde, jako by právě na tomto místě končil každý den zasyčením slunce v oceánu. Jedno je však jisté, končí zde Rota Vicentina, jedna z nejhezčích evropských stezek. Pokud bychom chtěli objevovat dále na západ, tak už by byla potřeba karavela Vasco de Gamy, proto jsme kurz změnili na východ a vydali se na další místa vhodná pro pěší túry.

Jestli vás naše cesta inspirovala k návštěvě jihozápadního Portugalska, tak doporučujeme vyhnout se červenci a srpnu, kdy se za krásami Portugalska vydává nejvíce lidí. Nejlepším obdobím se tak stává září až červen a to včetně zimních měsíců, během kterých se trochu však zvyšuje pravděpodobnost, že uvidíte padat z nebe vodu.  Ale jak praví skandinávské přísloví „neexistuje špatné počasí, jen špatné vybavení.“

Michal Petřík / Discover Now


Discover Portugal