Vietnam opouštíme stylově, lodí. Na hranicích s Kambodžou přicházíme o další stránku v pase. Naše první dojmy v Phnom Penhu nejsou zrovna pozitivní. Všude prach, hluk, špína, turisti, turistické ceny. Nádherná a pompézní architektura kontrastuje s všudypřítomnou bídou a chudobou.

Víte, jaká je měna v Kambodži? Dolary. Americké dolary. Sice zde mají vlastní měnu, Kambodžské riely, ale ty koexistují bok po boku se zelenými bankovkami. Na zahraniční kartu z každého bankomatu v zemi dostanete právě měnu tisíce kilometrů vzdálenou všemu kambodžskému a přesto přijímanou každým domorodcem.

Navštěvujeme děsivé, skličující vězení Toul Sleng S21, kam Rudí Khmérové v době své vlády přivedly přes dvanáct tisíc osob, z nichž až na tucet šťastlivců, všichni byli zabiti na nedalekých Killing fields. V Kambodži není rodina, které by se hrůznost režimu negativně nedotkla.

Chceme vidět přírodu, odjíždíme do Sen Monoromu a pěší procházkou si čistíme hlavu zahlcenou všemi vjemy a myšlenkami. Chvílemi nám to tu připomíná dokumentární filmy z Afriky, červená vyprahlá půda, prašné cesty, zvlněné kopce a suchá tráva.

Další den kupujeme výlet džunglí ve spojení s mytím slona. Jdeme pár hodin a bez větší zátěže, ale vedro a sluníčko nad hlavou nám dává zabrat. Večeříme mimo jiné vařené červené mravence s hovězím tukem. Místní se můžou utlouct. I když necháváme předsudky stranou, my si na nich pochutnat neumíme. Nejenže jsou kyselí, ale tuk zdá se má svoje nejlepší léta za sebou. Raději se ještě preventivně desinfikujeme rýžovým vínem. Záchod nám vysvětlují na dvorku, že mají všude, kde se nám zlíbí (alespoň pro malou potřebu).

Ráno jsme nedočkaví, těšíme se na koupání se slonem. Na tlustokožce čekáme hodinu, dvě tři, už nevíme co dělat a viditelně naši průvodci začínají být nervózní.

Vše ale přebíjí jeho příchod. Krmíme jej banány. Dvoukilový trs slupne za pár sekund a jde si svůj hlad utišit do nedalekého bambusového háje. Jako kompenzaci za čekání můžeme na slonovi jet, což nebylo na programu dne. Zážitek je to nepopsatelný. Sedíme na něčem mohutném, co přitom našlapuje opatrně jak baletka mezi střepy. Nevím, jak se řekne khmérsky stop nebo tady doprava, ale jsme rádi, že do kopce se nemusíme škrábat po vlastních.

V městečku Kratie, kde 99% návštěvníků tráví nanejvýš dvě noci, zůstáváme téměř týden. Sledujeme západy slunce na Mekongu. Na ostrůvku Kaoh Trong si půjčujeme rozhrkaná kola bez brzd a máváme zpátky dětem, které si nás snad pletou s Bradem Pitem a Angelinou Jolie a neskutečně nás nabíjí energií. Jedeme pozorovat sladkovodní delfíny, jejichž počet je děsivě nízký.

V Kampong Chamu neplánovaně navštěvujeme továrnu na výrobu ledu. Ve všech průvodcích se sice píše, že ledu se máte v JV Asii velkým obloukem vyhnout kvůli zažívacím potížím, ale ve všudypřítomném vedru a vlhku je tato rada stejně platná jako se nepřiobléknout pokud je vám zima. Jsme ale příjemně překvapeni, vodu ač berou přímo z nekonečné zásobárny zvané Mekong, perfektně vyčistí a teprve pak chladí.

Stoplou dodávkou pak projíždíme po kilometr dlouhém mostě vyrobeném jen z bambusu. Z dálky připomíná chaoticky nabodaná párátka a sirky. Při chůzi příjemně pruží a při jízdě autem méně příjemně praská.

V Siem Reapu nacházíme velice levné ubytování. O pár nocí později jsme opětovně rušeni nějakým malým čtyřnohým strávníkem našich banánů.

Smekáme před impozantními chrámy komplexu Angkor Wat, sledujeme zde východ i dva západy slunce.

Přemýšlíme usilovně, kam pojedeme dál. Hledáme letenky na další destinaci i přes Pacifik. Jedeme nakonec na jeden den do Bangkoku, protože představuje jedinou možnost, jak cestou na Filipíny vidět Singapur.

V Bangkoku se odměňujeme pravou thajskou masáží, kdy maséři na nás klečí a nebojí se na naše záda i stoupnout. Vždy, když protahovací cvik začíná neúnosně bolet najednou, přejdou na jiný, méně bolestivý chvat.

V Singapuru po delší době vidíme moderní civilizaci. Kvůli šestihodinovému zpoždění letu z Bangkoku si musíme pořádně namazat pod koleny a z jediného dne vytěžit maximum. Z "nejčistšího města planety" jsme nadšení. Nikde žádná žvýkačka ani nedopalek, žádné graffiti ani nálepky nebo letáky.

Restartujeme si tak smysly pro objevování dalších, méně rozvinutých zemí na naší trase.

Pavel a Pavla