Rozhovor s bikerkou Katarínou Tóthovou o ježdění, dětech a plnění snů

Kataríno, když se člověk podívá na tvůj bikerský životopis, máš toho hodně za sebou. Jen 5 let po tom, co jsi dostala své první horské kolo, jsi začala jezdit závody světového poháru. Jak probíhal přerod od ježdění za domem k ježdění z kopce?

Někdo mě tenkrát vytáhl na bikrosku a mně se strašně líbilo, jak tam kluci skákali. Chtěla jsem to taky umět. Zničila jsem na tom svoje kolo, na které jsem si brala náhradní díly z kol svých sourozenců. K jejich nelibosti. Pak mi jeden sjezdový tým nabídl, že mi půjčí vybavení, když za ně budu jezdit. O tom se mi ani nezdálo, že bych já, co jezdím jenom za domem, měla pořádný kolo a jezdila za tým.

Byla jsem v té době hrozně houževnatá a tvrdohlavá a když jsem si něco usmyslela, šla jsem si za tím. Kolo mě chytlo takovým způsobem, že jsem jezdila třeba 6 hodin denně. Všechno to bylo dost na hraně normálnosti, co je člověk schopný pro něco udělat. Byla to úplná obsese. Ale nebýt ježdění na kole, je mě jenom půlka.

Čemu se teď nejvíc věnuješ? Dostaneš se na kolo?

Věnuji se rodině, to je jasné. Mám 3 děti, kterým je 7, 5 a 3 roky. Bydlíme ve starém domě, který postupně rekonstruujeme. Užíváme si krásnou zahradu, na kterou na jaře vylezeme a zalezeme až na podzim.

Snažím se věnovat i sobě. Priorita číslo jedna je, aby děti neměly hlad a byly v pohodě. Priorita číslo dvě je čas věnovaný sama sobě. To znamená zacvičit si, jít si zaběhat nebo jít sama na kolo. Jsem na sport zvyklá, vždycky jsem sportovala denně. Posledních 7 let to bylo horší, jak byly děti malé, ale už mě začínají pouštět. Dokonce bez řevu.

>> Katarína vyzkoušela dámské sportovně-outdoorové boty NXIS EVO a je nadšená!

Mám samozřejmě i dost práce kolem kol. Držím to ale v nějaké rovnováze, protože loni už jsem byla před vyhořením. Přes týden mám pravidelné tréninky na pumptracku v Tehově u Říčan a o víkendu pracuji jen jeden den a druhý den jsem s dětmi. K tomu pořádáme s kolegou jednodenní kurzy na kole, příměstské tábory na kole, občas je nějaká otvíračka nově postaveného pumptracku. Někdy je to náročné, ale neměnila bych.

Jak se dá zvládat péče o rodinu a domácnost a zároveň ježdění?

Dá se to. Na začátku byla totální panika. Čekala jsem první dítě a všichni mi říkali, že na kolo už se nedostanu. Zjistila jsem ale, že je to sice změna, ale jde to. Když jsem čekala druhé, slýchala jsem: „Jedno dítě, žádný dítě. Teď na to kolo můžeš zapomenout.“ Je to záhul. Ale menší dítě se dá vzít do kočáru a větší na odrážedlo. Dětem je jedno, kde jsou, hlavně že jsou s maminkou a nemají hlad. Berou to jako hru. Pumptracky se teď navíc dělají prozíravě. Většinou je vedle dráhy i dětské hřiště. Když jsem čekala třetí dítě, už jsem věděla.

Na kole jsem skoro denně, ať už pracovně, s dětmi, nebo sama. Za pár měsíců nastupuji zpátky do práce, toho se trochu bojím. Ale za ta léta mám pocit, že je to spíš o tom, jestli člověk chce najít řešení, nebo ne. Když ale říkám A, musím dodat i B, aby neměly ostatní maminky zkreslenou představu o naší domácnosti. Uklízím to nejnutnější, vařím jednoduše, nepeču buchty a nejezdíme na dovolené. Dovolená je pro mě velice stresující zážitek.

Při všem, čemu se věnuješ, tě ještě napadlo, že vydáš příručku pro začínající bikery/ky. Co tě k tomu vedlo?

Původně jsem si jen chtěla sepsat poznámky pro sebe, abych měla něco k ruce, když učím. A nakonec z toho vznikla brožura pro všechny amatérské jezdce, kteří chtějí zlepšit svou techniku. Jsem hrozně ráda, že se to povedlo. Stálo mě to spousty energie, probdělých nocí i neskutečného stresu před vydáním, ale beru to tak, že jsem svým způsobem bikerské komunitě něco vrátila.

Jak se změnilo ježdění od dob, kdy jsi začínala ty?

Dnešní děti mají všechno jednodušší v tom, že si cokoliv najdou na internetu. To je úplná pecka. To, co jsme se my učili 5 let složitě od ostatních nebo z DVD videí, se dnešní děti naučí za rok. Nebo si můžou zaplatit trenéra.

Navíc je dneska tolik různých lokalit, kde se dá jezdit, o tom se nám ani nezdálo. V České republice je asi 70 trailcenter a bikeparků a přibližně 140 pumptracků. Mně to přijde neuvěřitelné. A většinou za takovým místem stojí někdo, kdo do toho dal kus sebe a obětoval svůj čas pro dobro věci.

Co bys ráda dělala v budoucnosti?

Popravdě nic velkého neplánuji. Chci se věnovat dětem a kolu, možná bych jela i nějaký závod, třeba napsat ještě jednu knížku. Ale jsem vděčná za to, co je, a když tyhle věci nevyjdou, budu s tím v pohodě.

Seriál - Pumptrack s Katarínou

>> Kam s dětmi na kolo? Zkuste pumptrack

>> Pumptrack Čestlice

>> Pumptrack Nupaky

>> Pumptrack Tehov

>> Pumptrack Říčany

>> Rozhovor s Katarínou